Kde jsou řeči o extrémismu?

07.06.2017 | autor: Tajemník

Blíží se britské parlamentní volby. Po zkušenostech z Rakouska, Nizozemska, Spojených států či Francie by se dalo čekat, že nás média budou zásobovat varováními před extremismem a populismem Jeremyho Corbyna. Ale neděje se tak.

O tom, že se se britským konzervativcům letošní volební kampaň příliš nedaří, svědčí jak její nepříliš příznivé hodnocení v průzkumech mezi straníky, tak především pokles preferencí v předvolebních průzkumech, v nichž labouristé snížili náskok toryů až na 1-10 % z dubnových více než 20 %. Jedním z klíčových nešťastných milníků této kampaně byl plán reformy sociální péče, jež by velmi tvrdě dopadla zejména na starší občany, kteří ovšem tvoří podstatnou část volební základny konzervativců. Mnoho popularity toryům nepřinesly ani některé další návrhy, včetně chvályhodné, leč mezi britskými voliči nepříliš populární úvahy o opětovném povolení tradičního honu na lišku.

Moji přátelé, teroristé

Trochu ve stínu těchto marketingově nešťastných úkroků vládní strany tak alespoň v kontinentálním zpravodajství zůstávají názory toho, komu problémy toryů nejvíce svědčí: Jeremyho Corbyna. Je to škoda, neboť přístup leadera labouristů k bezpečnostní politice Spojeného království není bez významu ani pro státy kontinentální Evropy. U člověka s dlouhodobou pověstí levicového radikála není příliš objevné zjištění, že jeho myšlenky se (nejen) v této oblasti vymykají všem standardům. Přesto nebude od věci si některé z jeho nejobskurnějších postojů připomenout:

Jeremy Corbyn je zejména již několik desítek let proslulý svými opakovanými styky s osobami z terorismu nejen podezřelými, ale dokonce i usvědčenými a odsouzenými. Od 80. let udržoval kontakty s některými představiteli IRA (v roce 1984 např. do parlamentu pozval Gerryho MacLochalinna, odsouzeného v souvislosti s přípravou bombových útoků, a to jen týden po krvavém útoku IRA v Brightonu). V 90. letech je zaměnil mimo jiné za Palestince odsouzené za teroristický útok na izraelské velvyslanectví v Londýně. Corbynovo označování Hamásu za své přátele je již notoricky známo. Nejde přitom jen o příběhy z Corbynovy dávné politické minulosti – ještě v roce 2014 položil v Tunisu věnce na hroby palestinských teroristů. Jeho pohled na soudobý islámský terorismus je prodchnut důrazem na vinu západu za radikalizaci islámského světa a v posledních letech také hlasoval proti celkem sedmnácti protiteroristickým zákonům.

Nelze se divit ani pochybnostem o Corbynově vůli k pokračování ve schváleném projektu modernizace ponorek nesoucích jaderné hlavice systému TRIDENT. Předseda Labour party je totiž zároveň místopředsedou britské Kampaně za jaderné odzbrojení (Campaign for Nuclear Disarmament), tzv. „mírového hnutí“ bojujícího za jednostranné jaderné odzbrojení Velké Británie, jehož minulost je spojována s financováním ze strany Sovětů. Množství Corbynových skandálů je v této oblasti téměř nevyčerpatelné.

Levice přece nemůže budit pohoršení

Tento muž má nyní nevelkou, ale přece nezanedbatelnou šanci stát se příštím ministerským předsedou Spojeného království (podporu případné „progresivní koalici“ totiž přislíbila i secesionistická Skotská národní strana). A dodejme, že v Labour Party není jeho svérázný přístup k bezpečnostní politice zdaleka ojedinělý, sdílí jej např. stínový ministr financí John McDonnell či stínová ministryně vnitra Dianne Abbott, která po 11. září hlasovala proti zařazení Al-Káidy na seznam teroristických organizací.

Po zkušenostech z odezvy nedávných voleb ve Francii, Nizozemsku, USA či Rakousku by snad bylo možno i v tomto případě očekávat smršť důrazných výzev k zabránění nástupu politického radikalismu či populismu. Nic takového se ovšem v podstatě neděje: protikandidátka se profiluje pravicově konzervativně, a tak radikálně levicový kandidát s vazbami na organizace a osoby usvědčené z terorismu nebudí zdaleka tolik pohoršení jako kterýkoli kandidát, jemuž je právem či neprávem přiřčeno označení „pravicový populista“.

Vítězství konzervativců však naštěstí stále zůstává zdaleka nejpravděpodobnější variantou. Nelze opominout ani „Shy Tory Factor“, systematickou tendenci britských předvolebních průzkumů k jejich podceňování. Bude zajímavé sledovat, zda bude vítězství konzervativců také mediálně oslavováno jako „vítězství rozumu nad extrémismem“. Bylo by to namístě více než v kterémkoli případě z poslední doby, kdy byla tato figura použita.

Vavřinec Klener

Autor je místopředsedou krajské organizace Praha a studentem práv. Článek byl převzat z webu Pravého břehu. 

Sdílet


ZPĚT NA SEZNAM PŘÍSPĚVKŮ

Další blogy

Zbytečný festival

Snáď prvý raz sa obe strany "konfliktu" zhodnú na názve akcie...

Co přinesla vládní krize

V květnu jsme byli svědky půtky, která se strhla mezi vládními stranami kvůli...

Zdravice sjezdu KDU-ČSL v Praze

Vážené sestry a bratři, Rád bych vám z tohoto místa poděkoval, že k...

Teror a slepota - kdy Evropa prohlédne?

První známější útoky např. v Paříži šokovaly Evropu. Teď už...

Neničme ŘOPíky, neničme historii

Parta ,,umělců" z Moravy dostala báječný nápad. Uříznout kus...


Naši partneři:

Už více než 20 let spojujeme mladé!